Koncertní provedení skladeb

Paměť pražského paláce pro komorní orchestr

Záznam z premiéry 27. 4. 2007 v Lichtenštejnském paláci v Praze na Kampě.
Hraje Roxy Ensemble, řídí autor.

Historický palác, který dnes žije současným životem, obsahuje však v sobě historickou paměť různých stavebních slohů. Proto i hudba je napsána tak, že zrcadlí současné kompoziční myšlení, které je přerušováno prvky historizujícími.

Kořeny času / Radices temporum pro symfonický orchestr

Záznam z koncertu na Pražském jaru (pouze zvuk, bez obrazu).
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK řídí Gennadij Rožděstvěnskij.

   1. Entrata
   2. Credo
   3. Postludium

Ve skladbě využívám kompoziční postupy renesanční a barokní doby a citáty ze skladeb Claudia Monteverdiho, Carla Gesualda da Venosa a Johanna Sebastiana Bacha. Příklon k historické hudbě je patrnější v prvé větě. V průběhu druhé a třetí věty se stále více vytrácí.

Biblická sonáta pro harfu

Záznam z absolventského koncertu Hany Hrachovinové na HAMU v Praze 4. 5. 2015 v Sále Martinů.

   1. věta – Moderato / David a Saul
   2. věta – Grave / Davidův nářek
   3. věta – Allegro / Stavba chrámu Šalamounova

Biblická sonáta vznikla zkrácením a přepracováním původního melodramu David a Šalamoun pro recitaci a harfu. Zaujala mne tři místa z 1. a 2. knihy Samuelovy, z 1. Královské a ze 2. Paralipomenon. David hrající Saulovi na harfu, bolestně nádherný a upřímný nářek Davidův, když se dozví o smrti Saulově jeho syna Jonatana, kterého měl velmi rád a nakonec některé momenty ze stavby Hospodinova chrámu, který místo Davida staví jeho syn Šalamoun. Hudební charakter jednotlivých částí odpovídá původní textové předloze, která byla inspirací hudební složky. Třetí věta využívá některé historické formy.

Aztékové pro bicí nástroje

Záznam z absolventského koncertu Anežky Novákové na Konzervatoři v Brně 26. 4. 2018.

   1. Dům růží
   2. Píseň květ
   3. Rituál lidské oběti
   4. Conquista – návrat Boha-krále

Skladba Aztékové by měla být malou kytičkou Evropana, položenou na pomník obdivuhodné civilizace, kterou Evropané zničili. V prvních třech částech postupně zazní tři skupiny nástrojů – blanozvučné, kovové a dřevěné – čtvrtá pak spojuje zvuk všech tří dohromady.

„Dům růží“ bylo místo v aztéckém chrámu, kde okolo růžových keřů tančili mladí Aztékové za doprovodu bubnů. Tato část je obrazem aztécké víry v život. „Píseň květ“ (in xóchitl in cuícalt) je název půvabné aztécké poesie. Tato věta je obrazem aztéckého smyslu pro krásu. „Rituál lidské oběti“ vychází z aztécké víry, že ten, kdo bude obětován slunci tím, že mu bude zaživa vytrženo srdce, se promění ve hvězdu na nebi a bude věčně zemi zářit. Tato část, ač pro nás Evropany úděsná, má zobrazit přirozenou víru Aztéků v nekonečnost posmrtného života. „Conquista – návrat Boha-krále“ je částí, která připomíná, že Cortézovi dobyvatelé se objevili právě v době, kdy Aztékové – opět po 52 letech – očekávali návrat krále od východu z moře, kam podle legend v dávných dobách odešel. Vetřelci byli uvítáni jako družina dlouho očekávaného boha, který se měl stát jejich králem. Cortéz, kterému byly otevřeny všechny poklady Aztéků, se místo toho stal jejich vrahem. Symbolika vrahů, kteří přišli z východu, byla pro mne, v roce 1978 deset let po okupaci naší vlasti, silným inspiračním zdrojem.

Věnec sonetů pro violoncello a klavír

Záznam z koncertu Umělecké besedy 11. 12. 2018. Hrají Eduard Šístek a Barbora K. Sejáková

Věnec sonetů je básnická forma, která sdružuje 15 sonetů vytvořených ve vzájemném kruhovém propojení. Poslední verš prvého sonetu je shodný s prvním veršem druhého sonetu. Poslední verš druhého sonetu je shodný s prvním veršem třetího sonetu atd. Poslední verš čtrnáctého (posledního) sonetu je shodný s prvním veršem prvního sonetu. Tím se uzavře kruh čtrnácti sonetů. První verše všech sonetů jsou sdruženy do samostatného sonetu (tzv. „věncového“), který je myšlenkovým kadlubem celého věnce sonetů. V hudební formě jsem vyšel z formy básnické. Také charakter i vzájemné vztahy „tematických“ okruhů jednotlivých sonetů se snaží reflektovat básnickou formu sonetu.

Moje skladba je věnována památce Jiřího Hejdy, významného novináře a národohospodáře předválečného Československa. Po komunistickém puči v únoru 1948 se stal nepohodlným komunistickému režimu. To co následovalo nejlépe vyjádřil Jiří Hejda sám: „V prosinci roku 1949, těsně před vánoci, jsem byl zatčen, v červnu 1950 odsouzen k doživotnímu žaláři v procesu s Dr. Miladou Horákovou, načež jsem prošel Ruzyní, Pankrácí, Mírovem, Leopoldovem a Valdicemi, abych v květnu 1962 ve stáří 67 let byl propuštěn „na podmínku“. Těch dvanáct a půl roku, které jsem nevinně proseděl v kriminálech nic ovšem nemohlo odčinit. A ty byly zlé… Za těchto podmínek vznikaly sonety. Vznikaly – nebyly však napsány. Protože mít tužku a papír na cele znamenalo korekci, tj. ještě horší hladovění a spánek na holé zemi bez přikrývek a bez podhlavníku v nevytopené světnici. V zoufalství smutku samoty, kdy mnozí spáchali sebevraždu, jsem se odhodlal básnit… Bez tužky a papíru bylo nutno spolehnout se jen na vlastní paměť.“ Jiří Hejda během svého věznění vytvořil bez jakékoli možnosti zápisu a mnoho let byl nucen udržet v paměti 10 Věnců sonetů, což je přes 2000 veršů.

Sonáta pro klavír

Záznam z koncertu 1. 12. 2019 (Ateliér 90). Hraje Barbora K. Sejáková.

   1. Introdukce (Allegro vivace)
   2. Scherzo (Presto)
   3. Meditace (Andante)
   4. Toccata (Allegro)

Tato skladby vznikala na etapy. Když jsem napsal skladbu Stíny a odlesky pro komorní soubor, počítal jsem s tím, že se k některým částem této skladby vrátím a použiji je jako základ pro samostatné skladby. A tak třetí věta této sonáty byla původně jednou částí Stínů a odlesků. Sonáta je věnována Barboře K. Sejákové.

Intimní hudba pro violoncello

Záznam z koncertu Umělecké besedy 30. 3. 2021. Hraje Eduard Šístek. (Začátek ve 27:30 minutě)

Intimní hudba vznikla na jaře roku 1968. Napsal jsem ji pro svého přítele, spolužáka a kolegu v souboru Ars cameralis, violistu Karla Doležala. Chtěl hrát nějakou moji skladbu. V té době vždy s nadšením vyprávěl, jak viděl nějakou dívku „se studánkovýma očima“ (jak říkával), která se mu neobyčejně líbila. A tak jsem pro něj napsal skladbu, která by měla být jakýmsi novodobým zastaveníčkem, které by mohl té pravé se studánkovýma očima zahrát pod okénkem. Karel Doležal skladbu hrával s chutí, jestli ji ovšem hrál i své budoucí ženě jako zastaveníčko jsem se ho nikdy neptal. Když v roce 1979 tuto skladbu doporučil Witold Lutosławski svému londýnskému editorovi k vydání, požádal mne vydavatel z Chester Music, abych udělal i verzi pro violoncello. A tak od roku 1984, kdy skladba vyšla tiskem existují dvě verze.

Písničky pro Lucinku pro violoncello a klavír (výběr)

Záznam z koncertu Umělecké besedy 7. 11. 2020. Hrají Alžběta Krištofová a Barbora Krištofová. 
(začátek v 1:25 minutě)

   Sněhová písnička
   Koňská písnička

Kdysi dávno jsem pro dětské rozhlasové vysílání složil spoustu dětských písniček. Když byly moje vnučky malé, s chutí tyto písničky poslouchaly. Když začala jedna z nich hrát na violoncello, upravil jsem pro ni mnohé z nich.

Per flauto (1. věta)

Na záznamu z koncertu Umělecké besedy, streamovaného z Portugalska 21. 9. 2021, hraje Monika Štreitová.
(začátek ve 13:26 minutě)

Per flauto je krátká skladba z roku 1975. O rok později jsem přikomponoval druhou větu, ale noty se posléze ztratily. Nedávno jsem našel skizy i této druhé věty, tak snad se někdy zahrají obě věty společně...

Květ z ráje pro recitaci a dívčí sbor

Záznam z koncertu Umělecké besedy 30. 11. 2021. Účinkují Rudolf Kvíz, sbor Coccinelle, řídí Jan Rybář.
(začátek v 7:38 minutě)

Skladba Květ z ráje vznikla z podnětu a impulzu Bohumila Kulínského ml. Je věnována jemu, jeho mamince, paní Dr. Blance Kulínské a jejich sboru Bambini di Praga. Skladba zhudebňuje báseň Jaroslava Seiferta Ztracený ráj ze sbírky Deštník z Piccadilly. Skladba byla poprvé provedena na koncertě k 10. výročí založení sboru Bambini di Praga dne 17. dubna 1983 v Praze ve Dvořákově síni Rudolfina. Účinkoval sbor Bambini di Praga, sbormistři Dr. Blanka Kulínská a Bohumil Kulínský ml., recitoval Radovan Lukavský.